Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
29.04.2017
 

Co chybí pražskému krysaříkovi k uznámí FCI

Ing. Jaromír Dostál, DrSc a Emilie Kopečková

   Ne mnoho! Jen nejméně 8 linií, v každé nejméně 2 psi a 6 fen, což je nejméně 64 jedinců, a ti všichni musí být nepříbuzní do třetí generace předků včetně. Všechno ostatní pražský krysařík již má.

   Současná populace pražských krysaříků není veliká. Od roku 1994 do roku 2003 bylo zapisováno od 139 štěňat (v roce 1996) do 168 štěňat (v roce 1995). Při průměru 2 štěňata na jeden vrh je to přibližně 70-80 vrhů v kalendářním roce. V tak malé populaci, která je ve skutečnosti populaci málopočetnou (na produkci štěňat v jednom kalendářním roce se podílí méně než 400 rodičů), lze výše uvedeného požadavku FCI dosáhnout jen a pouze řízeným chovem s jednotným chovatelským cílem. Současnou plemenitbou toho pražský krysařík nikdy nedosáhne a ani vnuci současných aktivních chovatelů se uznáni pražského krysaříka nedočkají. Navíc, využíváním v chovu jen několika málo psů se genofond této populace stále zužuje, což by za několik let opět znamenalo přilít krev některého jiného plemene do populace pražského krysaříka a se šlechtitelským procesem začít zase pěkně od začátku, ti, kteří mají zájem jen na produkci štěňat a jejich úspěšném prodeji dalším zájemcům, takto nepřemýšlejí. Někteří chovatelé mají prestižní zájem na titulovaných jedincích, pokud možné z největšího počtu výstav. Zájem klubu, vlastně funkcionářů, kteří klub řídí, by však měl být jiný. Vést chov tak, aby se plemeno mezinárodního uznání jednou dočkalo! Vždyť proto bylo ing. Findejsem s jeho regenerací započato!

   V létě letošního roku bylo zařazeno v chovu pražských krysaříků 40 psů a 70 fen. Dále bylo doposud nezařazeno do chovu dalších 39 psů a 33 fen. Celkem je to 79 psů a 103 fen. Populace velmi malá! Z tohoto počtu byli jen 4 psi a jen 5 fen vzájemné nepříbuzní do třetí generace předků. Z těchto čísel jasně vyplývá, že změna metody chovu je více než nutná. Navíc, takto neřízeným chovem se může stát, že pražský krysařík zanikne tak, jak vznikl. Ustavičným míšením všeho se vším, využíváním jen několika psů ke krytí fen a nikoliv všech se dříve nebo později zmenšením genofondu populace (genetickým driftem) vyskytnou nové a další problémy, které budou řešeny přilitím krve něčeho, o jehož genofondu nikdo nic ani netuší, čímž vzniknou nové a nové problémy, které vyvolají snížení zájmu o chov pražského krysaříka a ten může postupně zaniknout i přes zájem v cizině. Pokračování ve volném chovu, kde má každý chovatel své zájmy a ty si prosazuje, je černou perspektivou. To, co je pro další osud pražského krysaříka jedinou alternativou, a to nejen pro jeho uznání FCI, je řízený chov, sledující jeden společný cíl. Nezbytné je zavedení kontroly dědičnosti exteriérových znaků, například podle výsledků bonitací, výskytu dědičných chorob a defektů, například podle kontrol vrhů a samozřejmě i sledování mentality jedinců. Populaci je třeba postupně rozdělit na subpopulace - linie, kde je snadnější a přehlednější selekce a postupně vytvořit alespoň 8 linii, které FCI pro uznání plemen vyžaduje. V praxi je třeba zásadně a bez výjimky postupovat tak, že bude:

• využit každý chovný pes ke krytí (pokud není zařazeno do chovu více psů než je reálná potřeba počtu vrhů. Pak ty, kteří nebyli využiti, přednostně využít následující rok)

• využita každá fena ke krytí (platí opět to, co bylo uvedeno u psů)

• neopakována stejná krytí, snad jen s výjimkou, kdy se ve vrhu narodí štěňata jen jednoho pohlaví, celý vrh uhyne nebo je prodán do zahraničí a využití těchto štěňat je nereálné

• feny krýt jen v linii, do které budou zařazeny podle linie jejich otce, případně dědy ze strany matky. To respektovat po celou dobu využití feny v chovu!

   Tyto zásady musí byt respektovány každým chovatelem a zejména funkcionáři klubu. Funkcionářem přece není nikdo proto, že může udělat výjimky, ale proto, že bude prosazovat jednotný způsob chovu!

   Chovatelské kolegium by se mělo dohodnout na návrhu postupné tvorby linií, kde by měl být společný původ psů a fen zařazených do chovu hlavním vodítkem. Je třeba se zamyslet nad tvorbou barevných linií, které by mohly být hlavním cílem některých chovatelů. Respektovat při tom všechna další kriteria exteriéru a výskytu dědičných chorob. Výsledky bonitací a kontrol vrhu z roku 2004, případně i dřívější, vyhodnotit< v kontrole dědičnosti. Ty by měly být ukazatelem kvality jednak současné populace a zároveň vodítkem další selekce uvnitř tvořených linií. Není to málo úkolů, které je třeba zvládnout. Čím dříve budou splněny, tím lépe pro pražského krysaříka.

   Ani naši předchůdci, chovatelé psů a jiných druhů zvířat v minulém a předminulém století nepostupovali jinak! A ti neměli tak rozsáhlé znalosti ze zootechniky, genetiky a šlechtění plemen, ti neměli metody kontroly dědičnosti ani moderní metody veterinárního vyšetřování a molekulární genetiky. Ti měli jen pozorovací talent, cit pro selekci a jak píše například F. Brandstiller v roce 1945, cituji:

   „K tomu však je bez výjimky třeba lásky a uvědomělosti, soudržnosti a přátelské spolupráce. Kdo má zištné cíle nebo nemá pochopení pro naše snahy, nepatří mezi nás. Nikoho nenutíme, a proto žádáme dobrovolnou kázeň, která je nezbytnou podmínkou úspěchu".

   Ameriku dnes chápeme jako zemi s rozvinutou a vžitou demokracií. Když jsem tam před téměř čtyřmi roky mezi kynology byl a přednášel jsem jim o metodách chovu u psů, příbuzenské plemenitbě, kontrole dědičnosti a podobně, tak jsem měl samozřejmě i zájem o jejich metody chovu. Byl jsem překvapen, například systémem řízení chovu u Wirehaired Griffon Pointing Club of Amerika, kde tříčlenná chovatelská rada vyhodnotí každoročně výsledky chovu v exteriéru a výkonu psů a fen a vydá doporučení chovatelům na následující rok ke krytí jejich chovných fen. Na doporučení mají napsaného jen jednoho psa!!! Každý má demokratické právo krýt tímto psem a dostat průkazy původu na štěňata, nebo krýt jiným psem a NEdostat průkazy původu na štěňata, případně ten rok nekrýt svoji fenu vůbec. Nikdo nezohledňuje, je-li navržený pes blízko nebo daleko. Navíc! Ve stáří jedince (psa i feny) cca 1 rok, musí byt tento předveden na ověření vloh. Nedostaví-li se na tuto akci, jedinec nemůže být zařazen NIKDY do chovu a jeho majiteli již člen klubu NIKDY nesmí prodat štěně. To je Amerika (USA) a její demokracie.

   Přeji všem ještě jednou přečíst tyto dva poslední odstavce, a zítra zase, zamyslet se nad tím, rozhodnout se hlavně srdcem pro pražského krysaříka a pro jeho další osud. Osud tohoto plemene je na VÁS, členech klubu!

   Vážení členové našeho klubu - přátelé pražského krysařika! Máte-li zájem o zachování pražského krysaříka, máte-li zájem o to aby byl mezinárodně uznaným plemenem, zapojte se do zahájení prací na jeho záchraně. Je pravda, že máme již přes 2200 zapsaných krysaříků v plemenné knize, ale krysaříky s plemennou hodnotou prakticky nemáme žádné. Hodnotit plemeno jen podle množství předvedených jedinců na výstavě se nedá! A FCI neuzná plemeno jen podle počtu již zapsaných jedinců! Vždyť v celé populaci je od počátku nezařazeno do chovu 45% ze všech zapsaných PK!!! A chovných jedinců máme cca 300 a kolik z toho se využívá v chovu! Dá se říci, že bonitací se jich účastní dostatečné množství, ale v chovu se vůbec neobjeví, i když jsou majitelé ochotni chovat na těchto uznaných krysařících, převládá v chovu jen několik pořád stejných psů, a chovatelských stanic, které využívají méně známe psíky, je jen několik. A tím pádem máme v rodokmenech všichni pořád stejné krysaříky a z toho nepříbuzné linie opravdu nesestavíme. A tady je začátek práce, která je pro krysařika potřebná. Začít s důslednou kontrolou dědičnosti požadovaných znaků krysaříka, vyhodnocovat odchovy, nelhat si sami sobě. Krysaříka měříme, vážíme, ale dál už tyto údaje (kromě zanesení do centrální evidence) nepoužíváme. Pořád se vedly diskuse o mezinárodním uznání, ale práce pro toto uznání se žádná, (kromě propagace, která je hodně důležitá, ale jen pro rozšíření plemene), nedělala. Proto apeluji na všechny majitele - chovatele, aby neodsuzovali zahájení řízeného chovu, nikomu se nebude nařizovat, s každým je potřeba jednat, neboť jen touto cestou se můžeme všichni podílet na zachování a upevnění znaků tak krásného psíka, jakým je PK a tím i jeho uznání Mezinárodní kynologickou federací. A kdo to nechce pochopit, ten sobecky sleduje jen svoje cíle a se skutečnou chovatelskou prací pro krysaříka to nemá vůbec nic společného.



    Nahoru
 
2017

 
 
2016



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik