Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
12.12.2017
 
Lupino
Jak to na tom světě chodí?
Těžký úkol pro štěně!
Nedivte se že se z toho
Tváří někdy praštěně…

Když jsem psal tuhle písničku pro Libušku Šafránkovou na CD O zvědavém štěňátku, netušil jsem ještě, že se v budoucnu narodí nějaký Cardinál Nermin, který se stane Lupinem III. Nu a teď už ho máme doma! Paní Ivana Krčková nám ho laskavě dovezla. Zatímco byla na cestě z Kladna do Šemanovic, řešili jsme se ženou jaké uvítání Cardinálovi přichystáme. „Měl by mít červený běhoun od dveří až k trávníku,“ uvažovala Johana, zatímco já navrhoval méně nákladnější červený kardinálský čepeček. Zkrátka jsme měli vesele sváteční náladu.
Paní Ivanka, energická mladá dáma, nám v poledne předávala devadesátidekový černý uzlíček s mžouravými, nic nechápajícími očky. Dostali jsme mnohastránkové desky s dokumenty: Očkovacím průkazem, informacemi o XII.Mezinárodní výstavě psů všech plemen CACIB – FCI v dubnu 2007 (kdyby náhodou), přihláškou do Klubu přátel psů pražských krysaříků v ČR (tu jsem si vyžádal už předem) a též s podrobným popisem, kterak se dostat na nejvhodnější kliniku na Mělníku (včetně výpočtu kilometrů i minut, za jak dlouho tam lze od nás dorazit).
K deskám přibyl rovněž obojek, cvakátko Klikr vydávající zvuky (na zkoušku), pytel velmi speciální miminkovské stravy, vitamíny, videokazetu, brožůrku o krysařících, cédečko s fotkami našeho miláčka od chvíle narození až do chvíle předání.
Fascinovaní novým členem domácnosti i množstvím informačních materiálů jsme se propotáceli celým zbytkem dne. Manželka rozestlala postel a převlékla se do pyžama: „Tak a teď se musíš několik dní o sebe starat sám,“ oznámila mi, „já jsem v šestinedělí a musím se věnovat novorozenci!“
Přijal jsem úlohu „otce-hlavy rodiny“ a šel jsem zdvojnásobit své pracovní úsilí. Už jsme zase tři! Chovné stanici Nermin - ve skutečnosti už teď naší nové kamarádce Ivance - jsem začal odesílat zprávy, co se u nás děje. Zde je ukázka několika mých hlášení:

  • 17.12.2006: Hrál si - spí - hrál si - spí. 1 x počural deku, 3 x šel k misce a chroupal granulky. Jsme u vytržení!
  • 18.12.2006: Manželka nevyspalá! Já se nočního „dobrodružství“ neúčastnil, ale bylo prý velmi roztomilé; skládalo se z hraní, chvilkového spánku a vykonávání potřeby. To vše dokolečka. Bylo i jedno kousnutí do rtu a poškrábání na ruce, vše ale v přátelském duchu.
  • Lupino
  • 19.12.2006: Ten kluk je ale uličník! To se nám neřeklo!!! Je hyperaktivní, ale zas nám předvádí nevídané divadlo. Když se unaví, spí pak jako andílek.
  • 22.12.2006: Lupino řádí jak Černá ruka. Všechno ho zajímá, objevuje svět. Pomáhám ženě, abychom ho měli stále na očích. Zatím nejsme schopni ho toho moc učit. Přijeli se na něj podívat přátelé s pudlicí Peggy, které se Lupino srdnatě a neohroženě snažil projevovat svou „chlapskou“ náklonnost. Bylo to k nevíře. Peggy se k jeho pokusům chovala laxně. V Praze jsem koupil červený řemínek, takový pletený, a hned jsem dostal vynadáno, že je moc těžký; ale on není, jen to je taková jakoby červená šňůra s karabinkou na konci.
  • 27.12. 2006: Předevčírem k nám přišla další psí návštěva. Lupino se velmi rozzlobil, že rhodéský ridgeback Kuki je moc velký a tak poprvé v životě zaštěkal! Pak se chtěl zmocnit Kukiho ocasu, načež to moudré velké psisko otráveně odešlo do předsíně, kde zády k nám všem ulehlo na rohožku. Na to se ta malá kardinálská šelmička začala zajímat o mé ucho, které skousla tak, až mi návštěva oznámila, že mi teče krev. Nu, aspoň budu mít o čem psát do Psa, (ne)přítele člověka!
  • 28.12.2006: Úžasná zpráva! Nechali jsme pootevřené dveře, Lupino chroupal granulky, najednou se sebral od misky, sám vyšel ven na trávník ulevit si, hned na to se vrátil zpět, aby pokračoval v jídle! Naše nadšení s obdivem nebralo konce!
  • 8.1.2007: Ten raubíř s námi ale nakládá! Naštěstí jsem většinou zalezlý v pracovně, takže to s ním prožívá 24 hodin denně žena Johana. Od ní také vím následující: Hrál si chvilku venku a pak si přinesl domů do pelíšku: větvičku, ořech a – žížalu, nezvratný důkaz toho, že letošní zima je vskutku atypická. (Už dvakrát štěknul!)
  • 13.1.2007: Byli jsme na očkování! Psí klinika na Mělníku je vskutku perfektní. Lupino váží teď už 1,40 kg. Při očkování byl statečný a hodný. Na zahrádce ho všechno zajímá. Šlohnul nám jednu mořskou mušli z Řecka a hned si ji odtáhl do pelechu.
  • 16.1.2007: Dnes ho zajímalo, co jsme vyhodili do smetí za krabičku a ubrousek. Pak si doběhl ven pro novou větvičku a do botníku pro chlupaté bačkory. Vše si odtahal do svého „hájemství“. Návštěvami je obdivován a dostává následující přívlastky: „Krásný povstalec“, „Malý drak“, „Zakuklený rarach“ a „Správný šakal“. Opět mi prokousl ušní boltec. V době módy, kdy se náušnice staly ozdobou také pánských uší, možná že se mi to Lupinem „propíchnuté“ ucho bude v budoucnu hodit…

Z časopisu "Pes přítel člověka" č.3
Copyright © Suchý Ondřej, 3.3.2007
Copyright © Ivana Krčková a Johana Suchá



    Nahoru
 



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik