Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
12.05.2017
 

Výška psa a její problém

Až na vzácné výjimky je výška plemen psů, respektive jejich velikostních rázů, ve standardech FCI přesně limitovaná. Před jejich vydáním tornu tak nebylo a výška byla často ve velmi širokých mezích dána typem plemene, takže „velká" plemena byla vesměs velká a „malá" malá. Podrobné standardy plemen psů byly stanoveny v převážné většině až ve druhé polovině devatenáctého a na začátku dvacátého století. V průběhu času bylo u některých plemen stanoveno více velikostních rázů, takže jich je např. u německého špice v současné době pět: vlčí, velký, střední, malý a trpasličí.

Dodržení standardem stanovené výšky je u některých plemen z chovatelského hlediska náročné, poněvadž jejich genetické založení může být dosti variabilní. Jinak i vysoce kvalitní jedinci jsou pro nedosaženi či naopak překročení stanovené výšky na výstavách diskvalifikováni či penalizováni a jsou také vyřazováni z chovu. U některých plemen se to chovatelské kluby snažily řešit tím, že kvalitní jedince mimo limit výšky přeřazovaly do vyššího či nižšího velikostního rázu. Tím je sice zachránily pro chov, ovšem hranice mezi velikostními rázy se tím nadále uvolňovala.

Dědičně zakotvit stanovené limity výšky psích plemen je v zásadě tím nejsnadnějším, čím více je plemeno vzdáleno od přibližné střední jejich výšky. Základní příčinou je v tomto případě sama genetická podstata „druhu" pes, přesněji řečeno genetická podstata jeho vývojového předka vlka. Ten je rozšířen ve velkém areálu (v minulosti ještě mnohem větším) Evropy, Asie a Ameriky a to od arktické až po tropickou zónu a je co do velikosti druhem značně variabilním. Zatímco jeho rasy žijící v subtropickém a tropickém pásmu jsou vesměs nižšího vzrůstu, na severu a zvláště v arktické oblasti jsou mimořádně velké. Toto pravidlo platí obecně pro všechny druhy savců. V zóně mírného pásma jsou populace vlků střední velikosti, jejích výška v kohoutku je přibližně 70 až 80 cm. Ze kterých populaci vlků se vyvinuli předkové dnešních plemen psů není sice známo, na základě znalostí o lidských populacích mladší doby kamenné, do níž jsou kladeny počátky domestikace vlka a jeho přeměny ve psa, lze však usuzovat, že to byly asi především oblasti mírného až chladného pásma Evropy a Asie, tedy z vlků středního až vyššího vzrůstu. V průběhu tisíce let trvající domestikace z nich byla vyšlechtěna plemena psů, u nichž se výška v kohoutku pohybuje v obrovském rozmezí od méně než 20 cm až téměř do 1 m. Těchto až neuvěřitelně velkých rozdílů bylo dosaženo záměrným chovatelským výběrem.

Pokud se snažíme geneticky danou výšku určitého živočišného druhu záměrným chovatelským výběrem změnit, snaží se ji naopak jeho vývojově daný geneticky kód vyrovnat. Proto bude u malých plemen tendence o vyrovnáni výšky směrem nahoru, u velkých plemen naopak směrem dolů. K tomu je třeba poznamenat, že extrémní odchylky od původní geneticky dané výšky druhu bývají často doprovázeny určitými tělesnými vadami. U trpasličích plemen to je např. neuzavření fontanely lebečních kostí, "jablkovitá" hlava či vystouplé oči, u obřích plemen to mohou být poruchy ve stavbě kostry, špatná funkce pohybového aparátu a také kratší délka života.

Kardinální otázkou je, co vlastně výšku psa ovlivňuje. Zcela jednoznačně je výška jedince podmíněna především jeho genetickým založením a to je také důvod, proč ji při vývoji jedince prakticky nelze ovlivnit, jedinou možnosti jak ji zvýšit by bylo použití růstového hormonu. Ten lze ovšem aplikovat jen před ukončením srůstu dlouhých kosti mezi epifýzou a dialýzou (místo mezi hlavicemi a mezi nimi ležícími částmi). Takové ovlivněni růstu by samozřejmě bylo z chovatelského hlediska naprosto nepřípustné, kromě toho je vždy riskantní, poněvadž nelze přesně stanovit, jak dalece se vzrůst zvětší a navíc jsou možné nežádoucí změny v utváření jednotlivých tělesných proporcí.

U chovatelů malých plemen jsem se často setkával s názorem, že výšku psa lze ovlivnit jeho výživou. Tedy když budeme štěně krmit málo a méně vydatnou stravou, zůstane malé a nepřeroste. Tento zcela mylný názor zastávali i mnozí zkušení chovatelé a jak jsem se přesvědčil, dokonce i jeden uznávaný biolog. Ten argumentoval tím, že např. lidské populace žijící v jihovýchodní Asii jsou malého vzrůstu, dle jeho názoru proto, že se živí převážně rýží a žijí trvale na hranici podvýživy. To je samozřejmě mylné, poněvadž i předkové těchto populací byli malého vzrůstu a tato jejich vlastnost je zakotvena dědičně. Považuji za vhodné uvést jeden praktický příklad. Je známo, že děti vyrůstající v hrůzných podmínkách koncentračních táborů za podmínek maximální podvýživy, pokud přežily, dosáhly své geneticky dané, často nadprůměrné tělesné výšky. A ještě musím zmínit jeden mimořádně zajímavý vědecký experiment o vlivu výživy na růst, který před léty provedli na Vysoké škole zemědělské v Českých Budějovicích. Jednu skupinu telat krmili jen velmi málo, druhou, stejného původu, naopak velíce vydatně. Obě skupiny telat dosáhly nakonec v průměru stejné výšky, rozdíl byl jen v tom, že vydatně krmená skupina dosáhla konečné výšky dříve než skupina málo krmená. U psa je tomu stejně, nedostatečné krmení štěněte bude mít za následek horší vývoj a případně újmu na zdraví, nikoliv však nižší vzrůst.

Všeobecně platí, že plemena malá a trpasličí ukončují růst dříve než plemena střední a zvláště velká. U prvé skupiny to bývá obvykle v období ukončení výměny mléčného chrupu za stálý, tedy přibližně v půl roce věku. U plemen velkých trvá růst podstatně déle, často až do dvou let, v některých případech je možné zjistit relativně nepatrný přírůstek i po druhém roce. Je třeba podotknout, že existují značné individuální rozdíly jak co do rychlosti růstu v různých obdobích dospívání tak i co do doby jeho úplného ukončení. Tak je tomu i u ostatních druhů savců a samozřejmě i u člověka.

Ještě poznámku o problematice výšky psa z chovatelského hlediska. Dříve a z části i dnes byl u chovatelů rozšířen názor, že výšku odchovů je vhodné kompenzovat výběrem partnera, jehož vzrůst je na opačné straně standardem limitované výšky. Tedy je-li fena malá, krýt ji psem velkým a naopak. To je zcela chybné, poněvadž štěňata zdědí geny pro výšku od obou rodičů, takže zčásti mohou být velká a zčásti malá. Vhodným partnerem pro feny při horní či naopak, dolní hranici výšky je jen pes, jehož genetické založeni je kolem středu dané výšky. K tomu ještě malou poznámku. U mimořádně kvalitních jedinců, kteří v malé míře vybočují z výškového limitu, bych osobně neváhal použít je na zkoušku k chovu. Fenotyp (tělesné a povahové vlastnosti) jedince nemusí být totiž v souladu s jeho genotypem (dědičným založením) a odchovy po takových jedincích mohou mít požadovanou výšku. Rozhodnutí o vhodnosti k chovu je samozřejmě třeba ponechat poradci chovu

Ještě jednou bych chtěl zdůraznit, že u malých a trpasličích plemen je větší tendence pro zvýšeni výšky, u velkých plemen naopak pro její snížení. Z chovatelského hlediska je k tomu třeba přihlížet a u malých a trpasličích plemen spíše upřednostňovat jedince při spodní než pří horní hranici výšky, u velkých plemen naopak.

Nakonec bych chtěl chovatelům malých a trpasličích plemen doporučit, aby štěňata krmili v dostatečné míře a co nejlépe, výšku tím v žádném případě neovlivní, ale zajistí jim zdravý vývoj

RNDr. Zdeněk Šebek, Csc.

    Nahoru
 
2017

 
 
2016



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik