Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
26.03.2017
 

Jaký pán takový pes, aneb čistotnost je důležitá


Hned po příchodu nového štěňátka do domácnosti se snažíme dbát na jeho čistotnost. Malé štěňátko se vyprazdňuje velmi často, protože ještě zcela neovládá svůj močový měchýř a svěrače. V překladu to znamená, že v okamžiku kdy se mu začne chtít už nezbývá mnoho času na přemístění. Pokud budeme právě se štěnětem můžeme vypozorovat zřejmé signály, že hledá to správné místo kam svou potřebu vykonat. Když se potřebuje "vyčůrat" čichá u země, pokud se potřebuje "vykakat" začne se točit na místě dokola. To už je ale většinou skoro pozdě. Ideální je tedy nosit či vodit štěně ven v pravidelných intervalech. Tady je nejlepší držet se nejen zmíněných signálů, ale i zažitých vzorců chování. Štěně se potřebuje vyprázdnit po probuzení, po jídle či pití a někdy i po hře - zpravidla každé 3 hodiny. Zvládneme-li ho tedy vynést hned po probuzení a štěně udělá loužičku venku, můžeme ho pochválit a nechat ho hrát si bez obav, že šlápneme třeba do loužičky.

Důslednost a péče, kterou věnujeme štěněti v prvních dnech života s námi se nám mnohokrát vrátí. Každé štěně se naučí, že v bytě se nakálí, nemočí a neznačkuje, ale jen pokud budeme důslední. Nedůslednost může způsobit třeba to, že štěně se párkrát vyčůrá na koberec za gauč, udělá si tam "značku" a nešťastně nabude dojmu, že tak je to správně, protože nebylo vedeno k jinému chování. Takže kdo nemá dostatek ochoty a trpělivosti, pravděpodobně se čistotného pejska nedočká. Samozřejmě se může stát, že štěně v novém prostředí bude hledat místo kam se vyprázdnit a použije koberec, ale v tomhle případě je důležité použít důrazně povel "fuj" a zamračit se, abychom dali jasně najevo, že tohle není správné chování. Ovšem jen tehdy, pokud jste štěně nachytali při činu. Žádné pozdější vysvětlování nemá smysl. Takové vymáchání čumáku štěněti v loužičce, někdy doprovázené křikem nebo dokonce bitím je zcela nesmyslné. Dá se tak docílit jen nedůvěry štěněte ve Vás a ztížení komunikace s ním. Naopak, je potřeba místo důkladně vydezinfikovat aby nezůstala žádná pachová značka, protože ta by vyprovokovala další snahu vyvenčit se právě na tomto místě. Mně se osvědčilo Savo, případně ocet, které zcela překryjí původní pach.

Jednodušší situaci mají majitelé, kteří si vzali štěně z čistotného chovu. Je nesporné, že pokud chovatelé udržují čistotu v porodní bedně nebo pelíšku a jeho okolí, bude po příchodu do nového domova štěně taky mít snahu být čistotné. Taky feny jsou prvními učitelkami štěňat v čistotnosti. Fena, která se o svá štěňata dobře stará v prvních dnech života a následně pak za spolupráce chovatele, velmi snadno naučí štěňata, kde se vykonává potřeba. Stejně jako se učí štěňata spoustu jiných věcí od matky, tak i čistotnost se učí napodobováním.

Nejeden chovatel učí svá štěňátka vyprazdňovat se doma na podložku, zejména proto, že s malými a ještě neočkovanými štěňaty se vždy nedá jít ven. V dřívějších dobách se s oblibou učilo na hadr. Metoda to je řekněme nenákladná, protože asi každý z nás má doma nějaké to staré prádlo (ručníky, utěrky, trika), ale já tento materiál příliš nepreferuji, protože pro štěně je pak velmi málo rozeznatelný hadr na čůrání od povalujícího se trika.

Dobrou alternativou jsou noviny, dostupné snad v každé domácnosti, případně snadno sehnatelné od vstřícných sousedů. Je důležité používat pouze nevoskovaný a dobře savý papír, tedy běžné noviny, nikoli časopisy. Výhodou jsou nízké náklady, ale nevýhodou je potřeba další, nepromokavé vrstvy pod noviny. Noviny totiž sice vlhkost sají, ale také propouštějí. Další zjevnou nevýhodou je obliba u štěňat jakožto hračky. Takové použité a dobře "skartované" noviny bandou štěňat nejsou nejlepší podívanou pro chovatele. Lehkou alternativou je plastová mísa vyplněná mřížkou, pod kterou se vkládají noviny, což zabrání jejich skartování.

Poslední dobou v oblibě stoupají savé podložky používané ve zdravotnictví nebo k přebalování malých dětí. Ty už se dnes běžně prodávají i ve zverimexech. Je to řekněme lehce nákladnější, ale tyhle podložky zodpovědně plní svou funkci, mají výbornou savost a vlhkost se nedostane pod podložku. Zábava typu "skartovačka" se však dá podniknout i s tímto materiálem. Tady mohu jen doporučit poskytnou štěňatům dostatek jiných vhodných hraček a podnětů, čímž omezíme skartování podložek na minimum. Jde o to, nenechat pejska aby se nudil a vymýšlel lumpárny.. Opět je možné použít plastovou mísu s mřížkou a vložit savou podložku pod mřížku.

   


Používání mřížek sice napomáhá, aby nebyl "skartován" savý materiál pod ní, ale na druhou stranu štěňata mnohem raději a spontánněji využívají samotné noviny nebo savou podložku, kdežto u mřížky je potřeba k jejímu používání je "popostrčit". Zřejmě právě proto vznikly výcvikové spreje, které mají za úkol štěně na záchodek přivábit. Jinak je mřížku v misce samozřejmě možné používat i bez vnitřního savého materiálu. Výhodou je snadná omyvatelnost a nenákladnost. Vylepšením je pak v reklamách opěvovaná umělá tráva. Jde o stejný princip misky s mřížkou na kterou je umístěn umělý trávník, který má navodit pocit venčení na přírodním trávníku. Pořizovací cena není nejmenší a ne zcela přesvědčivě na mně působí umělá tráva. Jak znám naše štěňata, s chutí by si na ní pochutnaly a netuším, jak by na to reagovalo jejich trávení. Dosud jsem tuto variantu ale nezkoušela, proto nemohu objektivně posoudit.

   


Jen na okraj zmíním ještě jednou z dalších možností a to kočkolit v plastové míse. Není to příliš drahé, ale zato, bohužel, prašné. Mimo to každé štěně dříve nebo později napadne kočkolit "vybagrovat". To že štěňata někdy plast misky ožvýkávají, bych opět připisovala pouze nedostatku jiné zábavy. Alternativou je miska s kočkolitem a s mřížkou, ale tady už se sama nabízí spíše výše zmiňovaná možnost bez kočkolitu.



   


Další, ale ne zcela vhodnou metodou je nechat štěňata na linu s tím, že pokud udělají louži tak ji prostě setřeme. Většina pejsků se pak stejně naučí venčit se venku a doma už loužičky nedělají, ale pravidlem to není. Nezřídka to končí tak, že se majitel stává kosmetičkou podlahových krytin a nazývá své psy neoprávněně prasaty. Já tvrdím: jaký pán, takový pes. Je-li pán líný psa vychovat, je pes pak líný se venčit tam, kde by měl.

Osobně jsem dlouho používala kočkolit, na který jsem si nechala vyrobit nerezové mísy. Výhodou bylo, že mísy nikdo neožvýkával, nevýhodou už zmiňovaná prašnost. Je samozřejmostí, že se moje feny venčí venku, což upřednostňují já i feny, ale ne vždy se mi podařilo dojet z práce přesně po 8 hodinách a nerada jsem nechávala fenky bez možnosti se vyvenčit. Měly to jako nouzové řešení, které nevyužívaly často, ale přeci jen kupříkladu březí fena má častější potřebu močení. Časem jsem přešla na savé podložky. Jsou relativně nákladnější, ale vyhovují nám. Nepráší se z nich, lehce se vymění a při troše bedlivosti se štěňátkům nepodaří naučit se, jak je skartovat. Výhodou savých plen je také možnost plenu posouvat směrem k venkovním dveřím a nenápadně tak směřovat pejska k venkovnímu venčení.

A nejlepší řešení? Máte-li možnost se psem chodit často ven, udějlejte to. Je to opravdu nejlepší způsob učení čistotnosti. Tady vyvstává otázka: "Proč vlastně učit psa venčit se doma?" Bohužel, možnost venčit venku tu není vždy a pro všechny. Učit štěně vyprazdňovat se venku při mrazech není ideální. Stejně tak pokud vytrvale prší nebo sněží. Nám se domácí nouzové venčení osvědčilo jak u štěňat tak u "marodů" případně veteránů, kteří u nás občas pobývají po dobu dovolené páníčků a kteří již také zcela neovládají své vyprazdňovací potřeby. I takový veterán však musí vědět, k čemu ta plína nebo záchodek vlastně slouží a tak i zde platí pořekadlo: co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel..

V zahraničí je nabídka plastových záchodků poněkud větší než u nás, ale když vezmeme v úvahu, že má tato varianta sloužit opravdu pouze jako nouzové řešení pro případ, že nelze jinak, nikoli jako stabilní místo vyprazdňování, neměl by být problém nějakou obdobu si stvořit sami. Na závěr tedy snad jen malá rada - všímejte si z jakého prostředí si pejska berete a zda jsou psi v této chovatelské stanici čistotní, usnadní vám to další práci se štěnětem.

   

Ing. Miluše Bőhmová

ilustrační foto

    Nahoru
 
2017

 
 
2016



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik