Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
12.08.2017
 
Chovatel MVDr. Petr Macků rozeslal všem ostatním členům dopis a korenspondenční lístek s pěti otázkami a cílem zjistit, jak se staví k připravovanému řízenému chovu. Reakci Ing. Jaromíra Dostála, DrSc na toto minireferendum si přečtěte níže.

Několik poznámek k „mini-referendu“ MVDr. Petra Macků (otevřený dopis)

     Se zájmem a velmi pozorně jsem si přečetl to, co pane doktore posíláte členům klubu, který sdružuje příznivce psa pražského krysaříka. I když reaguji na obsah s určitým časovým odstupem, nenechává mne to stále chladným. Chci se k některým interpretacím procesu regenerace a zušlechťování tohoto plemene vyjádřit a to bez jakýchkoliv emotivních postojů. O plemeni vždy rozhodují ti, kteří jej chovají. Chovatel je nejdůležitějším článkem procesu kterým se plemeno ubírá, on rozhoduje o kvalitě příští generace, o osudu plemene a na něm je zodpovědnost za plemeno. Je-li populace plemene ve stádiu zrodu a dalšího zušlechťování tak, jak je na tom dnes pražský krysařík, pak je třeba zdůraznit jednotu chovatelů. Ne každý chovatel má všechny detailní informace, které má klub, ne každý dovede tyto informace skutečně odborně vyhodnotit, ne každý dovede zhodnotit genofond své feny a vybrat na ni partnera – psa ke krytí s nejvhodnějším genotypem. A tak bych mohl pokračovat dále. Ignorujeme-li výhody řízeného chovu, pak se dostaneme do situace pražského krysaříka dnešních dnů, kdy dva psi dali celkem téměř 300!!! potomků z celkového počtu zapsaných krysaříků do plemenné knihy za celou historii jeho chovu v počtu necelých 3000!!!!. Co na to říkají ti majitelé chovných psů, kteří byli vybráni do chovu na bonitacích, jsou to jedinci standardní, ale nebylo jim dopřáno dát žádné štěně?
     Nevyužitím těchto psů je snižována genetická variabilita, nebo genetická vzdálenost a pokračováním této chovatelské praxe spěje pražský krysařík postupně k zániku, asi tak jak vznikl. Nakonec nebyl by první! Německý ostnosrstý ohař, jen tak namátkově, je na tom dnes ještě hůř! Snižováním genetické vzdálenosti a genetickým driftem, se dostává každé plemeno do situace, kdy je třeba přistoupit k přilití krve plemene příbuzného nebo toho, ze kterého vzniklo, čímž se postupně mění i jeho původní standard nejen v exteriéru ale i ve vlastnostech. U pražského krysaříka se stále využívají jedinci bez průkazu původu o kterých se nic neví a možná i těch, kteří jsou potomci jedinců vyřazených z chovu pro vadu či defekt. Nakonec takoví jedinci se produkují i dnes ve volném chovu, takoví jedinci jsou produkování i při chovu řízeném, v liniové plemenitbě a dokonce i v chovu Vašem. Je to normální chovatelský proces. V chovu přece vždy využíváme jen těch lepších a ne všech.
     Po tomto krátkém úvodu je zcela zřejmé, že osud pražského krysaříka je skutečně na rozhodnutí jeho členů a je třeba skutečně zdůraznit, že změna směrem k řízenému chovu tohoto plemene je osudově nutná!! A tato změna není nutná jen proto, aby se dosáhlo jeho mezinárodního uznání, ale zejména proto, aby nedošlo postupně k jeho zániku! Bagatelizujete význam liniové plemenitby! Ale přece jen nemůžete upřít její historický význam při vzniku a šlechtění všech hospodářských zvířat. Liniová plemenitba, ať již metody chovu takto tvůrci plemen psů nazývali či nikoliv byla tím základem a nutností při vzniku všech plemen psů. Jde o Vaší účelovou lež či neznalost, že píšete o liniové plemenitbě jako: (cituji) „V chovu psů praktikovaná ojediněle (spíše laboratorní chovy), použití na celém plemeni by z genetického hlediska bylo ojedinělé a unikátní.“ Toto není vůbec pravda! I u plemen jako je například argentinská doga, brazilský fila nebo krátkosrstý ohař, plemena rozšířená po celém světě se stále využívá různého stupně liniové plemenitby. A český fousek není také laboratorní plemeno! Máte-li zájem, o něm Vám mohu sdělit i detaily, tak, jak je přednáším v řadě zemí světa ( USA, Austrálie, Nový Zéland, Německo, Holandsko, Rusko aj). A zde mají zájem především chovatelé nejen českých fousků o problémy jak vést liniovou plemenitbu, jak vybírat zakladatele linií, jak provádět kontrolu dědičnosti u psů a o vše co s touto metodou řízeného chovu souvisí. Diskuse někdy skutečně neberou konce.
     Liniová plemenitba neznamená jen, jak píšete, „formální naplnění rodokmenů nepříbuznými předky, bez typických znaků každé linie“. Kdo toto tvrdí, ten liniové plemenitbě nerozumí! Liniovou plemenitbou naopak upevňujeme znaky a vlastnosti – dobře a správně, odborně vedenou liniovou plemenitbou upevňujeme v populaci ty znaky a vlastnosti žádané, špatně vedenou liniovou plemenitbou upevňujeme znaky a vlastnosti žádané i nežádoucí. Pohrdáte jedinci, kteří jsou hodnoceni jako „velmi dobří“ a „dobří“! I ti jsou standardní, odpovídající hodnocení „velmi dobrý“ nebo „dobrý“ a i ti jsou pro chov důležití! A mimochodem, „dobrý“ jedinec je lepší jak jedinec, jakkoliv hezký, bez průkazu původu. A celý vrh, třebas štěňat velmi dobrých je lepší jak jeden šampion z vrhu, kde jsou další s vylučujícími vadami, protože ten šampion má nejméně 2 x větší šanci přenášet ony vylučující vady do dalších generací než štěstí, že není jejich nositelem. Nesnižují tím úlohu šampionů pro propagaci plemene, chci tím jen varovat před jejich neúměrným využitím v chovu dříve, než dokážou, jaký mají genotyp.
     Děsíte „genetickým odpadem“ při použití liniové plemenitby, ale neuvádíte, kolik tohoto „odpadu“ máte dnes. Liniová plemenitba vede ke snižování podílu, Vámi použitého termínu, „genetického odpadu“. Nebo Vámi chápaná genetika populací je jiná, má jiné zákonitosti?
     Zakladatele linie nikdo nevolí, ten musí sám v populaci vyniknout. A pokud se jeho (zakladatele) vynikající, nadprůměrné znaky či vlastnosti, nebo alespoň některé z nich, neupevní do páté generace potomků, pak linie zaniká, protože variabilita uvnitř takové linie je stejně veliká, jako v celé populaci. Mohu-li pro bližší objasnění použít příměr, „každý pes, jiná ves“, tak to je to co myslím. Ani typické znaky linie si nemůže nikdo předem určit, jak píšete. Ty vyplynou z výsledků kontroly dědičnosti. A opět jsme u informací, které nemůže mít každý chovatel, řada z nich je neumí ani zhodnotit a tím se opět dostáváme do výhod řízeného chovu.
     Standardní jedinci se nevyřazují. V druhé etapě se zvyšuje genetický tlak v některých liniích. Protože etapy liniové plemenitby nezačínají najednou, ani linie nevznikají najednou, přechody z jedné etapy do druhé jsou postupné, jde o kontinuální proces. A opět zdůrazňuji, že rozhodujícím kritériem řízení chovu jsou výsledky kontroly dědičnosti.
     Prohlédl jsem si rodokmeny Vašich odchovů, které jsou dostupné v Genealoxu a žádný náznak liniové plemenitby jsem ve Vašem chovu nenašel. Liniovou plemenitbu tedy nepoužíváte, jak také píšete.
     Závěrem bych chtěl ještě poukázat, že tuto Vaši soukromou iniciativu nelze považovat za žádný demokratický postup, ani přitom, že nad vším bude dohlížet předseda revizní komise. Demokratické by to bylo, kdyby takovou iniciativu schválil demokraticky zvolený výbor klubu, který, asi účelově, obcházíte. V mnoha klubech by to mělo za následek i kárný postih.
     A úplně nakonec jeden příklad demokracie v USA, o kterém jsem již několikrát psal a mnohokrát hovořil:
V klubu, který se nazývá „Wirehaired Pointing Griffon Club of America“ dostává každý chovatel na kalendářní rok doporučení ke krytí nebo k inseminaci jen na jedním psem na každou fenu. Demokraticky se může rozhodnout pro:
  • krytí tímto psem a dostane průkazy původu
  • krytí jiným psem, ale nedostane průkazy původu
  • nekrytí žádným psem v tom roce
Navíc, každý majitel štěněte jej musí ve stáří přibližně jeden rok předvést na ověření vloh, kde se současně kontroluje exteriér, jinak tento jedinec nemůže být nikdy chovný a navíc, takovému majiteli již nikdy více nesmí žádný chovatel tohoto klubu prodat žádné štěně.
A tento klub je v USA považován za nejlépe řízený klub.

CO ŘÍKÁTE NA TUTO DEMOKRACII!!!!!!!!
            Ing. Jaromír Dostál, DrSc



    Nahoru
 



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik