Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
01.10.2017
 

Klece, voliéry, milovníci, chovatelé, majitelé....


Vážení kolegové pejskaři, dnes jsem si vzala nelehký úkol: zkusit upravit názory dvou skupin na "ty druhé", a to majitele jednoho či dvou milovaných pejsků s plným komfortem (dle majitele) na majitele vícečetné smečky ("zkušené" chovatele) -j akéhokoliv plemene psů. Budu se snažit víceméně vyhýbat extrémům v obou případech, ale jako příklad je použít občas musím.

Základní objekt našeho sledování je stejný: pes a jeho vztah k člověku, pes a jeho soužití s člověkem. Potud se shodneme všichni - chceme mít pesany. Pak už doje k rozptylu vnímání. Majitel jednoho personifikovaného "polidštěného" pejska není schopen pochopit majitele vícečetné smečky. Při pohledu na svého pejska obklopeného pelíšky a polštářky na gauči je schopen se do krve hádat, že ten jeho se má lépe než pes v lehce čistitelné takřka sterilní ubikaci s omyvatelnou podlahou, jednotnými kotci s plastovými pelechy vystlanými dečkami a občasným lehkým odérem Sava ve vzduchu.


spokojený "gaučák" - ale SÁM, kocour je kámoš - nouzák...

Za dobu svého chovatelství (v mém případě dítěte od mala vychovávaného loveckými psy otce a dětství trávícího v ZOO, kde otec působil a letité vlastní chovatelské praxe) jsem si utvořila názor, že kdyby nebylo šílenců, kteří obětují svůj komfort pro větší skupiny chovaných jedinců, neměli by druzí toho svého jediného miláčka na klín. Plemena netvoří a nezušlechťují špičkoví jedinci, ale většinou průměrná zvířata v chovech, kde se "ví" co v nich majitel má za poklady.

Takový chovatel je na jednu stranu vděčný za majitele svého odchovu, který si s jeho odchovem dá práci, vodí ho po výstavách pečuje o jeho spokojený život, ale občas se děsí při pohledu na to, jak se majitel stane buď obětí zlomyslnosti svého rozmazleného jedince a zároveň pejsek obětí nezkušeného, nebo hůře - nepoučitelného majitele cloumaného vyčtenými moudry a nepodloženými "radami" z internetových diskuzí a některými "lehce" ziskuchtivými veterinárními ordinacemi.

Největší a nejvíce opovrhovaný podnět v diskuzích: On má psy ZAVŘENÉ!!!! Hrůza! Jenže - je rozdíl pokud někdo zavře pejska samotného do tmavé předsíně na minimálně 8,5 hodiny své pracovní doby a pokud je chovatelem rozdělena početná smečka na dobu odpočinku do prostorů, které mají jednotlivci (většinou však dvojice) jen pro sebe a za 2-3 hodiny je mohou pravidelně spokojeně opustit aby protáhli kostřičky při zaměstnání svým majitelem.

V prvním nadšení jsme ochotni roztomilé štěňátko trvale mít v posteli. U jednoho to jde - pokud má pejsek výchovu a pozornost páníčka - není problém. Ještě cca 5 jedinců jednoho pohlaví lze ukočírovat bez ztráty obydlí a vizáže civilizovaného člověka. V případě rozrůstající se smečky se začne rýsovat otázka - kdo bude v bytě bydlet? Psi, já a moje lidská rodina? Já a nikdo jiný, protože uléhat denně do znečištěné postele a omývat všechny předměty do 25 cm výšky přeznačkované tlupou nevychytatelných čtyřnohých zločinců přestane bavit nejprve partnery nepejskaře a nakonec i vás? Pokud má majitel to štěstí, že je s pejsky doma - pracuje v místě bydliště, dá se to za jistého diskomfortu zvládat. Systém dveří a výkřiků: nepouštěj Huberta, Lálinka hárá. Zavři Betynku do kuchyně, Petunka jí vždycky sežere jídlo... Jednoho dne Hubert překoná nástrahu zvanou dvěře a nic netušící hlídáním vyčerpané majitelce (majiteli) připraví pohled do očí roztoužené svázané dvojice pejsků, kteří se NEMĚLI nakrýt. Stane se. Každému. Kdo tvrdí, že ne - buď lže, nebo ho takový zážitek čeká za rohem. V tom okamžiku zodpovědný majitel začne uvažovat a hledat řešení. Najednou zjistí, že to, co mu dříve přišlo nepřirozené je vlastně pohodlné pro něj i pro jeho milované chovance. Oddělení v omezeném prostoru. U nás jsme přišli tímto způsobem nejdříve o dětský pokoj syna, posléze o obývák. Rozšíření smečky donutilo mého muže překopat původní půdorys bytu, aby splnil za tichého skřípění zubů mou vizi - mít stálý kontakt se všemi psy a zároveň možnost oddělení od "čistě člověčích prostor".


spokojená smečka - gaučík pod sebou má doupátka. Není to trest. Je to bezpečí a domov pro chvíle, kdy jsou pejsci bez dohledu lidských členů smečky.

Co tímto způsobem dělení smečky chovatel získá? Může oddělit "žravce" od "nimrala" v jídle, může seniorovi poskytnout nerušený komfort pojídání stravy odpovídající věku, březí fenečce nášup aniž by se o něj musela dohadovat se zbytkem závidících mlsných tlamek. Může sledovat kondici a upravit lehce ve prospěch toho, kdo by nějak nezapadal do průměru - což se stane. VŽDY se ve větším počtu nějaký takový objeví. Za dobu své praxe jsem viděla už ledacos. Nouzová řešení hodná zavolání Greenpeace : dřevěnou přepravku na králíka, z které se na mě vyhrnuly 3!!!! dvoukilové fenky PK, které tam byly zavřené celé dopoledne. Na mou zděšenou otázku: PROČ?? Neuměl, nechtěl majitel odpovědět. Prý "dělaly bo*r*d*e*l". Na vynadání reagoval naštváním a posláním do-vítekam... Co naděláte - pes je pro naše zákonodárce stále věc.

Na obranu tohoto majitele budiž řečeno, že po 14 dnech, které jsem mu dala jako maximum pro nápravu, měl fenečky v ohrádce 1,5 x 1,5 metru s třemi nezávislými pelíšky a záchůdkem. Asi pochopil. Doufám. K těmto mnou vzpomenutým fenečkám chci jen podotknout - byly to mazlivé "vypapané" a spokojené představitelky svého plemene milující svého páníčka, který je i při tom příkoří způsobeném bedýnkou měl denně na 3-4 hodinových toulkách po kraji...

Tam je totiž další zlomový bod "péče" a péče o psa. Může být 15 i 20 psů u jednoho majitele. Pokud má na každého alespoň minimum času denně - pohladit, prohlédnout, hodit balonek, vyvenčit a projít.. To ale není všechno. Vypuštění na hektarovou zahradu neznamená nic. Může to být stejné jako vypuštění psa před schody paneláku a zimomřivé postávání za sklem než se pejskovi potřeba "povede", následované zahnáním na gauč. Co nám k problematice říká zákon na ochranu zvířat? Minimální rozměry voliéry či kotce. To je opět věc hodná rozebrání. Zvíře TRVALE umístěné byť v rozměrově ideálním (pro zákon průchozím) prostoru poznáte! Vyděšený pohled, matná srst, přerostlé drápy, které přikrčené zvíře neumí používat na rovné podlaze - jen na dno obvykle drátěné klece. FUJ!!! Takové znám. Zaplať Bůh jen z chovů bez PP - tolerovaných veterinárními správami, a vyhledávaných zájemci o "levné " - rozuměj začervené a zablešené vyděšené štěňátko s pochybným původem....

Čímž neříkám, že blecha se vyhne i pečujícímu majiteli. Já osobně řeším pravidelně hrátky svých psů s našimi "spřátelenými" ježky. Ti se bohužel dost brání ošetření Effiprem a blešky si vytrvale nosí k nám na zahradu aby je radostně předávali mým krysaříkům nadšeným z bodlinatých míčků.... A to nemluvím o kořisti naší venkovní kočičky, kterou poskládá do zorného pole krysaříčí bandy aby pak potměšile sledovala moji bitvu o myšáka cupovaného krysaříčími lovci v okamžiku kdy se kočičí trofeje zmocní....

Vím, že mé řádky budou číst ve větší míře chovatelé, kteří již mají "něco za sebou". Proto bych byla velmi ráda, aby se každý sám za sebe pokusil uzavřít smír s možnostmi a preferencemi druhého. Pokud někdo vidí ovčáka v kotci s čistou dřevěnou podlahou a dvoukotcovou boudičkou, miskou vody, lesklou srstí vesele vrtícího ocasem na páníčka obvykle si řekneme - má fajn "bejvák", páníček se o něho stará. Někdy to může být pes původně uvázaný na metrovém řetězu se zadírajícím se obojkem do hubeného zablešeného krku... Stejně tak bychom měli kouknout na pejsky menší - jakéhokoliv plemene. Oddělení a "zavření" neznamená vždy mučení a nezájem.

Pokud jsou mezi ukázanými jedinci i takoví, kteří mají mladická léta za sebou, je nutno mít ohled i na jejich kondici. Mladí jsou krásní - ve všech živočišných druzích. Všichni stařečci to štěstí nemají. Stejně jako lidi je trápí choroby a trápení přicházející s věkem. Ne každý pejsek má štěstí a dožívá v plné kondici. Lékárnička majitele seniorů se obohacuje časem o léky na srdíčko, kapky do očí, antibiotika, svetříčky aby zimomřivým stařečkům nebylo chladno.... A taky o individální pelíšky. Nerudní staříci nechtějí být rušeni. Mají na to právo - vždyť nám věnovali celý svůj aktivní život. Je naše povinnost jim zařídit klidné a důstojné stáří. A teď napíšu i něco, co se určitě nestane obecným pravidlem a je věcí velmi často dikutovanou u majitelů pejsků: Je humánní a etické předat staršího pejska jinam? Z domácí smečky? Kočkaři mají velmi jednoduchá pravidla své chovatelské činnosti - starší kočička vykastrovaná se stává velmi často mazlíkem v rodině, kde je o ni individuálně pečováno. Bez emocí. Předpokládá se - a správně, že individualistka kočka si to bude užívat.

Ve smečkách psů se chovateli občas i v mladším věku objeví "neprůchozí" jedinec pro většinu ostatních nebo hůře - stárnoucí jedinec, který klesá v hierarchii smečky na samé dno. Co teď? Nebudu se zlobit a vyčítat nikdy jeho majiteli, že ho předá jinam. Pokud si uvědomí, že nemá možnost ho dochovat v odpovídajích podmínkách, je to dle mého jeho povinnost. Rozhodně lepší než utracení pod jakoukoliv záminkou (tzv. "uříznutí hlavy, jak bývá časté u větších plemen, končících v hrncích našich asijských spoluobčanů) nebo ponechání ve smečce, která je schopna tohoto jedince utrápit.

Antoine de Saint-Exupéry říká: "Člověče, jsi zodpovědný za to, co jsi k sobě připoutal!" Zodpovědný. Tudíž pokud mám zodpovědnost musím se postavit čelem i k tomu, s čím jsem kdysi při pohledu na roztomilé klubíčko, které se proti mě vybatolilo z máminy bedýnky, nepočítala...

Nechci tu obhajovat velké chovy ani se pošklebovat majitelům "jedináčků", jen jsem zkusila přidat pohled ze strany, kterou si majitel jednoho pejska dost dobře uvědomit nemůže, neboť se s podobnými záležitostmi mohl setkat jen zprostředkovaně a někdy silně zkreslenou optikou jednoho pohledu. Dalo by se psát ještě hodně, ale myslím, že pro snahu o pochopení by napoprvé tohle moje povídání mohlo stačit.

Přeji touto cestou všem krysaříčkům zodpovědné chovatele, neziskuchtivé majitele i veterináře, chovatelům ty nejúžasnější majitele odchovanců a všem krásné jaro a léto 2011!

Ing. Zuzana Horáková

    Nahoru
 



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik