Woko - hlídač novinek



Poslední aktualizace:
12.05.2017
 

Velký odborník v kynologii - pan RNDr Zdeněk Šebek, CSc

Jistě jste si přečetli v našem zpravodaji vysoce odborné články, které, vzhledem k naší dlouholeté spolupráci pro nás vypracoval známý znalec v přírodních vědách a tím i v kynologii pan RNDr Zdeněk Šebek, CSc, Je současně velkým příznivcem tvorby našich národních plemen, které jsou spojeny s historií našeho národa. Proto nám do našeho zpravodaje přímo s plným povzbuzením odborné články zasílá, za což mu vyslovujeme plnou úctu a poděkování.

Podívejme se proto jaký odborník posiluje naše vědomosti.

Pan RNDr Zdeněk Šebek, CSc se narodil 31. srpna v Zásmukách, v okrese Kolín, jako druhý syn MUDr Antonína Šebka, státního obvodního a odborného zubního lékaře a Ludmily Šebkové, která pomáhala jeho otci v ordinaci. V r. 1933 byl otec přeložen do Jindřichova Hradce, kde Zdeněk Šebek v r. 1936 začal studovat na státním reálném gymnasiu. Když byly v r. 1938 zabrány Sudety, přišel jeho otec téměř o všechny obce svého obvodu a byl proto přeložen do Německého Brodu, kde zastával funkci městského lékaře. Začátkem roku 1939 se tam celá rodina přestěhovala. Zde Zdeněk pokračoval ve studiu na gymnasiu a v r. 1944 maturoval. Po revoluci v květnu 1945 se přihlásil na přírodovědeckou fakultu univerzity Karlovy v Praze a studoval zoologii a anthropologii. Od r. 1948 byl demonstrátorem a o rok později pomocnou vědeckou silou v Ústavu pro všeobecnou a pokusnou zoologii, vedenou prof. Dr J. Komárkem. Po předložení disertační práce “Studie o sérologické příbuznosti některých našich zástupců čeledi Muridae“ a po absolvování rigorozních zkoušek ze zoologie a anthropologie byl v r. 1951 promován doktorem přírodních věd.

V roce 1949 se oženil a jeho manželka mu byla v jeho vědecké činnoti vždy oporou. Mají dva potomky dceru a syna. V r. 1956 nastoupil jako vedoucí parazitologické laboratoře v Krajské hygienické stanici v Jihlavě.

V r. 1953 absolvoval základní vojenskou službu a týž rok nastoupil jako vědecký pracovník v Ústavu pro výzkum obratlovců Čs. akademie v Brně, kde působil do r. 1956. Na novém pracovišti v Jihlavě vedl od r. 1957 současně oddělení pro desinfekci, desinsekci a deratisaci. V r. 1962 se stal vedoucím nově zřízeného parazitologického oddělení, v r. 1964 ustanovilo ministerstvo zdravotnictví na jeho pracovišti Národní referenční laboratoř pro leptospiry a ministr zdravotnictví ho pověřil jejím vedením. Tuto laboratoř vedl až do svého odchodu do důchodu v roce 1990.

Od r. 1963 byl členem mikrobiologické komise poradního sboru hlavního hygienika ČSSR a od ustanovení samostatné parazitologické komise byl několik let jejím vedoucím. Byl činný rovněž jako člen výboru Čs. společnosti parazitologické při Čs. akademii věd. Působil rovněž v řídící skupině státního plánu výzkumu v problematice přírodně ohniskových nákaz. Od r. 1966 byl externím spolupracovníkem Parazitologického ústavu Čs. akademie věd, od r. 1969 pak externím spolupracovníkem hygienického ústavu lékařské fakulty univerzity ve Štýrském Hradci.

V r. 1965 předložil kandidátskou disertační práci “Rezervoáry leptospir v přírodních a anthropourgických ohniskách a pokus o typizaci ohnisek leptospiróz na území ČSSR“ a po jejím obhájení obdržel hodnost kandidáta věd (CSc).

Co se týče jeho vědecké činnosti, zabýval se výzkumem drobných zemních savců a netopýrů, při němž zaznamenal některé prioritní nálezy. Věnoval se rovněž postembryonálnímu vývoji hraboše polního a studiu nových kritérií druhu myšovitých hlodavců pomocí serologických metod morfologie hlaviček spermií. Ve spolupráci s dalšími pracovníky publikovali výsledky výzkumu savců v Afganistanu.

Mimořádnou pozornost věnoval výzkumu leptospirózy, jejím hostitelům, ohniskovosti, epidemiologie a epizootologie a to jak na území našeho státu tak i v Rakousku, téměř na celém území bývalé Jugoslavie, ve Švýcarsku, Bulharsku, Řecku, Libanonu, Afganistanu, Mongolsku, v Egyptě, Sudánu, na Kapyerdských ostrovech, na Kubě, v Kolumbii a Equadoru. Publikoval rovněž prvé zjištění leptospirózy v Mongolsku, se spolupracovníky v Afganistanu a v ostatních zemích prokázal existenci dosud neznámých sérovarů leptospir či jejich nových hostitelů. Intenzivně se zabýval výzkumem leptospirózy u divoce žijících i domácích zvířat, mezi nimi zvláště také u psů a publikoval řadu nových poznatků. Publikoval rovněž práce o profesionalitě leptospirózy.

V letech 1953 – 1969 prováděl výzkum tularemie na jižní Moravě a z divoce žijících drobných savců izoloval řadu kmenů původce tohoto onemocnění.

V r. 1976 spolu se spolupracovníky zjistil a publikoval první případ výskytu specifické psí brucelózy (Brucella canis) v bývalé ČSSR, což byl současně druhý výskyt tohoto onemocnění psů v Evropě. Výzkum této choroby pak prováděl rovněž v Rakousku, Švýcarsku a v Řecku a to jak u psů tak i u divoce žijících zvířat. Vypracoval také novou sérologickou metodu diagnostiky.

V r. 1987 publikoval první případ boreliózy psa v Evropě a to u svého akita-inu, kterého importoval z Itálie (Ch. Yoi di Cambiano), jež byla prvním akita-inu u nás.

Od r. 1957 pak prováděl intenzivní výzkum parazitických krevních a tkáňových prvoků u drobných zemních savců a u netopýrů a to jak na území našeho státu tak i v Maďarsku, Rakousku, Švýcarsku, Jugoslávii, Bulharsku, Řecku, v Egyptě, Sudanu a v Afganistanu. Publikoval řadu prioritních nálezů a to i v celosvětovém měřítku. Studoval také ektoparazity drobných zemních savců a netopýrů a publikoval některé významné nálezy.

Celkem publikoval okolo 250 vědeckých, populárně vědeckých a odborných prací a to jak u nás tak i v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Švýcarsku, Německu a ve Francii. Podílel se jako spoluautor na jedné vědecké a jedné odborné knižní publikaci.

Přednášel na mnoha vědeckých symposiích a kongresech věnovaných problematice savců, parazitologie, infekčních chorob, přírodní ohniskovosti nákaz, tropických chorob, epidemiologie a epizootologie a to jak u nás tak i v zahraničí.

Čs. lékařská společnost J. E. Purkyně mu udělila čestnou plaketu za zásluhy o výzkum leptospirózy. Presidium Čs. akademie věd v r. 1985 pak stříbrnou plaketu G. J. Mendela za zásluhy o rozvoj biologických věd. V r. 1987 mu udělila Čs. společnost parazitologická při Čs. akademii věd čestné členství a v r. 1994 univerzita Karla Františka ve Štýrském Hradci plaketu a diplom s díkem a uznáním za 25 let vědecké spolupráce s jejím lékařskou fakultou.

Pracoviště, které v Jihlavě vybudoval, zvláště Národní referenční laboratoř pro leptospiry, bylo v odborných kruzích celosvětově známé a navštívili je vědečtí pracovníci z Polska, Maďarska, bývalého Sovětského svazu, Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie, Anglie, Egypta, Sudanu, Ghany, Kuby, Kolumbie, Chile, Spojených států a Japonska.

Jeho největší zálibou byla od útlého dětství zvířata a z nich především psi. Ti byli chováni v rodině již před jeho narozením. Jeho první vlastní pes byla německá doga, kterou dostal jako štěně k desátým narozeninám. Po ní následoval hrubosrstý foxteriér, erdelteriér, dva barzojové a německý ovčák, který byl výborně vycvičený. V r. 1943 pak importoval z Německa prvního sloughiho do střední Evropy. Měl rovněž vynikajícího irského setra. Kromě toho choval krotkého vlka, lišku, jezevce, dinga a mnoho dalších zvířat. Spolu s manželkou měli skye teriéra, dva malé knírače, z nichž jeden byl import z Německa (Ch. Prinz von der Stahlburg) a druhý, který absolvoval zkoušku z výcviku ZVV1 (Diblík z Klánovických borů) .V r. 1985 importoval z Rakouska první argentinskou dogu (Int. Ch. Duda Knausser de Agnes), která byla zakladatelkou chovu tohoto plemene u nás. A konečně v r. 1989 z Holandska fenu amerického stafordširského teriéra (Svět. vítěz mladých, 2 x klubová vítězka Chasqui Black Bessie). V současné době mají doma devítiměsíčního malého německého špice (Geoffrey z Tichého háje).

V klubu chovatelů kníračů byl několik let členem výboru a chovatelské komise, krátkou dobu pak vedoucím výcvikové komise. Z pověření výboru vypracoval návrh zkoušek z výcviku malých plemen psů. Nějaký čas byl členem výboru Klubu chovatelů amerických stafordširských teriérů. Po léta spolupracoval s německým Dogo Argentino Clubem. V r. 1997 mu výbor Jihlavského kynologického klubu k výročí padesáti let své existence udělil čestné uznání.

V našich, slovenských, rakouských, švýcarských a německých kynologických časopisech publikoval články o plemenech psů, jejich standardech a také o chorobách psů.

Závěrem k jeho celoživotní vědecké práci je tedy možno konstatovat, že jeho největšími zálibami byli psi a vědecké kynologické práce. Ta byla velmi náročná, mnohdy nesnadná, ale zato prospěšná a pro něho zpracovávaná s nadšením a radostí, neboť dosáhla požadovaných výsledků.

Budeme se těšit na jeho další odborné články, které pro nás budou vždy poučením.


Ing. Jan Findejs
    Nahoru
 
2017

 
 
2016



 
 
KPPPK je jediným oficiálním klubem zastřešeným ČMKU s možností vydávat rodokmeny pro pražské krysaříky. Žádné jiné občanské sdružení nemá tento status a nezastřešuje chov pražského krysaříka.
 
 
 

Klub přátel psů pražských krysaříků 2009 - 2017 - správce webu - Pavla Čiháková - webmaster - Rubik