DEFEKTY LEBKY – FONTANELY

Během vývoje lebky u plodů existují jako spojení mezi lebečními kostmi vazivová pole, která postupně zanikají. Tato vazivová pole umožňují pohyblivost příslušných kostí a umožňují deformaci lebky pro snazší průchod porodními cestami. Fontanela (lupínek) je vazivová destička mezi lebečními kostmi. Vyskytuje se na průsečíků lebečních švů v místech spojení tří a více lebečních kostí a je způsobená nedostatečným srůstem švů. Ke spojení kostí by mělo dojít nejpozději do 3-6. týdne života štěněte, ale již výskyt fontanely u narozených štěňat lze považovat za odchylku od normálu, stejně jako výskyt hmatných (nesrostlých) lebečních švů u kontroly vrhu.

Při pohmatu lebky štěňat u krátkolebých psů můžeme zjistit čelní fontanelu (fonticulus anterior - bod 1), která se nachází mezi kostí temenní a čelní. Nejčastěji je fontanela spojována s nanismem a malou klenutou hlavou, ale nevyhýbá se ani větším plemenům. Popsány jsou nesrostlé lebeční kosti například u štěňat kokršpaněla.

Souhrně fontanely bývají pojmenovány jako tzv. šest lupínků. Zejména u krátkolebých psů se může vyskytnout mimo čelní fontaney ještě některá z dalších pěti. Pokud se vyskytnou u zvířete další fontanely, zpravidla přetrvávají po celý život. Jedná se o malou týlní fontanelu (fonticulus posterior - bod 2), 2 postranní fontanely (fonticulus mastoideus - bod 4) a 2 stenoidální fontanely (fonticulus sphenoidalis - bod 3). U pražského krysaříka se v poslední době vyskytly ve zvětšené míře právě stenoidální fontanely a proto je potřeba se na jejich výskyt zaměřit. Nevyskytují se vždy fontanely na obou stranách lebky souměrně, nezřídka se objeví pouze jedna na levé nebo pravé straně.

Fontanela u štěňat se vyskytuje zpravidla ve velikosti mezi 0,1-1 cm. Během vývinu malá fontanela zpravidla zcela sroste a nezpůsobuje žádné zdravotní problémy. Normálně se definitivně uzavírá na konci druhého měsíce života. Jsou však popsány případy, kdy se fontanela naopak s růstem štěněte zvětšovala. Extrémním případem je pak štěně kokršpaněla u něhož se fontanela zvětšovala a štěně nakonec uhynulo.

V letech 1999 až 2006 bylo posouzeno 1776 narozených štěňat a 345 dospělých jedinců plemene čínský chocholatý pes. Fontanela se vyskytla u 4,11% narozených štěňat. Vypočítaná segregační pravděpodobnost 0,2536 odpovídá autozomálně recesivní dědičnosti.

Mezi nejčastější vrozené vývojové vady se řadí perzistující (přetrvávající) fontanela. U psů s malou neuzavřenou fontanelou obvykle majitelé neuvádějí žádně zdravotní problémy. Spolu s velkou fontanelou se ale často vyskytuje hydrocephalus - vodnatelnost mozkových komor, která je buďto fatální pro štěně již při porodu, nebo se může během života psa zhoršovat, způsobovat různé neurologická poruchy a končit smrtí psa.

Zřejmé je, že používat psy s perzistující fontanelou pro další chov je nevhodné, stejně jako používat k chovu jedince, v jejich vrzích se opakovaně perzistující fonatenela vyskytla.

Standard pražského krysaříka uvádí perzistující fontanelu jako vyřazující vadu.

zpracovala Ing. Miluše Bőhmová
zdroj Wikipedie, Nesvadbová, Vokurka a Hogo, Svoboda, Pulling, Dylevský